Setkání na louce | Návrat ke kořenům - 13. díl

Krajina nás někdy pozve do okamžiku, kdy se zastaví čas. Vítr rozezníval své prastaré písně a nesl s sebou poselství změny. Kaila byla ponořená do vůně země a já tiše pozorovala, když se objevily dvě srnky – bytosti jemnosti a bdělosti, poslové divočiny.

V ten moment se spojil živel větru s duchem zvířat a mým srdcem. Tajila jsem dech a v duchu se modlila, aby si jich Kaila nevšimla a nevyběhla za nimi. Byla to chvíle napětí i posvátného ticha, kdy jsem cítila, že příroda mi dovoluje být součástí jejího kruhu.

Takové chvíle mi připomínají, proč se vracím ke kořenům – k přírodě, která nás vždy učí, jak žít v rovnováze. 🌬️🦌

🪶 Prostor, kde se propojuje země, duše a živly.

Děkuji, že jsi tady. Tohle není jen okamžik v přírodě.

Je to návrat k tichu, k poselství bytostí a živlů. A možná… i pozvání k místu, které tě pozná dřív, než do něj vstoupíš...