Výběr pozemku není jen otázkou ceny. Nezasíťovaný pozemek může být levnější, ale čekání na elektřinu, vodu a kanalizaci trvá – ČEZ má třeba až 16 měsíců na vybudování přípojky, studna a ČOV také vyžadují čas a plánování.
Šamanský deník o realitách
Příběhy z realitní praxe, z přírody i cesty k sobě
Sdílím myšlenky, které přicházejí – z přírody, z ticha i z každodenních setkání.
Realita se tu potkává s duší.
Slova i obrazy jsou jako stopy, které vás mohou navést blíž k sobě, k prostoru nebo ke změně.
Nahlédněte do deníku, kde se poselství stávají zrcadlem vaší vlastní cesty.
V trávě tiše leželo havraní pero – dlouhé, černé, silné. Zjevilo se jako tichý průvodce mezi světy, jako připomínka, že jsme tu nejen pro běžné kroky, ale i pro hlubší vnímání.
Na své cestě sbírám nejen zkušenosti, ale i znamení. Tentokrát ke mně přiletělo doslova – v podobě majestátního letkového pera, které na mě čekalo v trávě jako tichý vzkaz.
Když nasloucháš krajině, začne k tobě mluvit. A někdy přijdou odpovědi ve formě, kterou nečekáš – lehké jako pírko, a přesto hluboké jako let sokola.
Někdy se to stane… myslíš na něco tak silně, že se to najednou zhmotní přímo před tebou. V tichu lesa, v přítomnosti Kaily, mi přišel vzkaz. Nečekaný, silný, přesný.
Tahle cesta není jen o pozemcích, domech a úřadech. Je i o té neviditelné rovině, kterou nelze změřit ani spočítat – o šamanské cestě, po které jdu.
Na téhle cestě se míchá hodně vrstev – myšlenky, emoce, praktické kroky i vnitřní chaos. Někdy je těžké se zorientovat, když je toho moc a všechno se zdá zamotané.
Na začátku každé cesty je záměr. Ten můj vyrostl z touhy po hlubším spojení – se zemí, s přírodou, s živly… s tím, co mi začalo tolik chybět, když jsem se vydala na šamanskou cestu. Kaila, má fenečka a průvodkyně, mi tuhle potřebu zrcadlí každý den.
V mém případě snem o tom, že jednou opustím panelákové zdi a přestěhuji se do malého domku uprostřed přírody – tam, kde bude dýchat nejen tělo, ale i duše.
